Ollie Roučková o Překážkáči:
Každý z nás má radost z prvních úspěšných krůčků, a to platí i v novém sportu do kterého jste se zrovna pustili. Před rokem jsem si do mého běžného tréninkového plánu zapsala OCR závody. Běhání mi jakš takš šlo, a nějaká ta překážka bude příjemným zpestřením šedých nudných dní ve fitku nebo na atletickým ovále. Ale to jsem ještě nevěděla, že mě bude čekat půl roční drill, dřina a neskutečně moc prvních pokusů třeba jen o shyb na hrazdě.
OCR závody jsou hlavně o všestrannosti. Můžeš být jak chceš dobrý běžec, ale když nechytneš techniku u jednotlivých překážek, je ti to prd platný. Z Rally jsem zvyklá se pohybovat ve předu, a najednou jsem se dostala do světa, kde se pohybuji ve středu závodního pole. Až na minulém Překážkáči mi poprvé zacinkala bedna a to s klukama Šnekama. A to vám povím, že jsem byla urvaná jako borůvka, doma jsem nebyla schopná se ani svléct, a týden jsem se dávala dokupy.
Takže když byla řeč o dalším závodě, bylo jasné, že musím zamakat na síle, rychlosti, vytrvalosti a hlavně se ponořit víc do doplňků stravy - pitný režim, BCAA, regenerace, vitamíny, minerály..... Abych se alespoň doplazila domu a na první zastávce na benzínce jsem nevypadala jako .... no vždyť všichni znáte ten pocit, když po těžkém závodě vlezete do auta, únava se pomalu rozkládá a na benzínce když si chcete dojít pro kávů, zmrzlinu nebo jen na WC. Tak se modlíte pro každý těžce vydřený krok v takovém tom divném poloshrbeném postoji....
Pečlivě jsem sledovala Překážkácký facebook, kluci mají dobře zmáknutá videa u každé z nově postavené překážky. Myslím že u druhého videa, kde kluci odhalili Rybí schůdky, mi došlo, že se úroveň závodu od minulého rapidně zvíší. Že to s překážkama nebude taková prdel. S kamarádkama, jsme si pinkaly povzbudivé message a pečlivě jsme rozebíraly další videa s překážkama, které já jsem osobně teda nikde neviděla. O to víc jsem se na překážky těšila.
Sobota:
Ráno u snídaně s týmem Šneci, za který celý víkend poběžím, ftipkujeme o tom, že by bylo hezké zacinkat na bednu. Ale co bude, to nikdy nikdo neví, v závodě je hodně proměnných. Přijíždím do areálu Tank Power, parkuji auto a jdu se podívat na překážky. Zrovna se po trati prohánějí nejmenší závodníci, kteří zdolávali 1+ km a 10+ překážek. Panečku jak těm to šlo. No nic, zaregistrovat se a jdeme se převléct. Šéf týmu Lukáš si upíná na zápěstí čip, kterým nás odbouchne na startu a po tom co spolu všichni dokončíme závod nás odcvakne v cíli. Já si tak jako zbytek týmu nechávám na oblyčej namalovat startovní číslo a jdeme se rozklusat. Nebylo mi nejlíp, asi jsem špatně spala, nebo nervozita. Ještě vědomí toho, že na startu stojíme se 7 nabušenýma týmama, které se skládají převážně z kluků. No to mi klidu moc nedodalo. Ještě v autě do sebe cpu BCAA od Olimpu, opatrně to zapíjím vodou, abych nechtěla hned za první zatáčkou čůrat. Týmy vybíhaly ve dvou minutových intervalech. Každé družstvo muselo každou překážku překonávat v jedné dráze. V případě, že závodník nesplnil překážku, musel jen tento člen týmu vykonat trestný handicap. Ostatní si mohli zatím odpočinout. S vyjímkou povinných překážek, tam se soutěžilo ještě o zachování náramku. Když jsi nedal překážku, sundal si náramek a tím si v cíli nedostal k medaili ještě Překážkáckej gumovej náramek.
Start, podlézt špulku, doběhnout k první překážce, pak delší běžecká pasáž a Labe. Všichni do jednoho jsme se divili, že je Labe teplé i na vzdory aprílovému počasí, které posledních pár dní v Přelouči vládlo. Pořadatelé v obou plaveckých pasážích měli lano, lodě s organizátory a pro neplavce byly připravené vesty. Jedním slovem PARÁDA! Aby se neřeklo tak všem týmům počasí nadělilo liják. Všichni jsme měli stejné podmínky, nebylo co řešit, po dvou a půl Km nabíráme tempo. Miloš ztrácí náramek na Hákách, než se prostřídáme na jedné tyči. Miloš už má odskákaný handicap a běžíme dál. Já hned v zápětí ztrácím náramek na Mixéru. Skákací hancicap mě zatavil a aby toho nebylo málo, netrefuji se prakema opět handicapuju. Kluci omlouvám se, já sem prostě holčička, (jak dorazim domu objednávám si prak). Déšť gradoval a na šplhu na tyči zbytek týmu přichází o náramky, a tak s námi porvé skáčí handicapy i Cimba s Lukášem. V průběhu trasy jsme museli překonat ještě prolejzání, přeběhy a vbíháme do druhého tunelu, kde nebylo vidět ani na krok. Na konci tunelu bylo jemné bahýnko do půli lýtek. Srandovní bylo když jsme uprostřed tunelu potkali druhý Šnek tým, a já nechtíc šlápla na Dominiku. Na což jsme přišla až, když se ozvalo - "stojíš na mě". promiň promiň, a už skáču vedle, kde se propadám do bahna, a rázem bojuju o boty. Pořadatelé na konci tunelu byli pohotový a všech se nás ptali jestli máme boty. Probíháme vodním kanálem, který nás dovede k nízkému ručkování. Miloš sklouznul z prvního žebříku, a tak volí variantu handicapu. Já se peru s posledním přechodem z hrušky na kruh a ke zvonečku. To byly kreace. Cimba s Lukášem jdou překážku bez problémů, to samé platí i u rybích schůdků. Oba si je vyskákali s přehledem a tak měli malou chvíli na vydejchání, než jsme přiběhli z handicapu. U golfu s pneumatikama jsem byla na nule se sílou. Jak mě ta palice přišla těžká. Prala jsem se s tím, ale povedlo se. Před cílem byla nová překážka Stěna s převisem a cíl. Druhému týmu jsme nadělili necelých 6 minut. A tak jsme na vyhlášení vyzdvihli zlatou trofej nad hlavu. Při převlékání do suchého oblečení do sebe cpu opět BCAA, které zapíjím připraveným šejkem Total Recovery od Weideru. Tohle už mám dobře ozkoušený z Dakaru. Regenerace po závodě je základ a hodně lidí na to zapomíná. Trochu rozbitá a ne až tak spokojená z mého běžeckého výkonu se přesouvám do kempu, kde už mě čeká jen pohoda, klid, relax a pořádné jídlo.
Výsledky, Malý Překážkáč - Tým:
1. Šneci - Lukáš, Miloš, Ollie, Cimba
2. Gladiátor race team - Jaroslav, Honza, Martin, Marek
3. SRTG Nové Strašecí - Štěpán, František, Radek, Jan
4. Šneci - David, Zuzana, Dominika, Michal
5. Šneci - radislav, Michaela, Vojta, Olda
Neděle:
Ráno vstávám s optimistyčtější náladou než do sobotního závodu. Dávám si lehkou snídani, čaj a Hydratonic od Olimpu. Obtížnost byla plánována minimálně 8 km s 30 překážkami na trase. Nedělní závod už byl rozmanitější, týmů se na start postavilo 11. A počasí opět míchalo kartama. Týmy startující před polednem, měli velkou výhodu suché tratě. No a my Šneci jsme startovali po obědě, a v poslední třetině závodu nám začalo strašně lejt. Trať se proměnila v kluziště, ale my jsme se rozhodli, že se nevzdáme a že zabojujeme do poslení kapky krve. To platilo zejména u nošení pytlů, Irské lavice a u za sucha banální ručkovací stěny. Tady jsem si hrábli na dno a potupně skákali s gumama u kotníků. Vtipně vyřešená překážka byl hod palicí na maso na cíl. To bylo vtipů, že tohle bych měla umět z domova. No ejhle, netrefuji se a šup do handicapu, (opět si zapisuji, nákup palice na maso).
Suma sumárum jsme opět všichni doběhli bez náramků, což naštve, když si náramek držíte celý závod, a jedna z předposledních překážek vám nemilosrdně náramek sejme z ruky. V cíli jsme se dozvěděli, bombastickou zprávu, že jsme první o pouhých 50 sekund. No vidíte, regenerace, doplňky stravy (o tom jak jím týden před závody, a jaké doplňky používám v průběhu roku se rozepíši v dalším článku), tvrdý trénink... to všechno dohromady sebou přineslo tížené ovoce. Prostě i když máte Šneka v názvu týmu, nemusí to znamenat, že se poplazíte.
Výsledky, Velký Překážkáč - Tým:
1. Šneci - Lukáš, Miloš, Ollie, Cimba
2. / - Martin, Michal, Jiří, Michal
3. Gladiátor race team .- Jaroslav, Lenka, Mára, Petr
4. OCR team Pardubice - David, Jan, Radek, David
5. Šneci - Radislav, Jiří, Martin, Jiří
Pořadatelé závod do závodu přidávají nové originální překážky a my se tak budeme těšit na další závody, které se budou v tomto roce konat.
--
Ollie Roučková
